Když jsme letos v únoru na valné hromadě naší  TJ debatovali o tom, co by se dalo zajímavého podniknout, přišla řeč i na kdysi populární tradici turistických pochodů, které v minulosti naše TJ organizovala.

  Myšlenka na obnovení této tradice nás hodně zaujala, takže začalo veliké plánování a vymýšlení různých možností. Dlouho jsme přemýšleli, odkud a kam se vlastně vydat. Nakonec zvítězil názor, že není  zas takové umění jen tak se procházet někde kolem Černilova, nebo po Orlických horách kolem Sokolské chaty. Přece - když jsme „Tělocvičná jednota Sokol Černilov“ a máme „Sokolskou chatu“ v Deštném, tak by se mělo jít právě z Černilova a na Sokolskou chatu, že? A jako jediný a správný termín se nám zdál první víkend v září. Během cesty si alespoň stihneme navzájem povyprávět, co zajímavého jsme zažili o prázdninách a na dovolených.

  A tak bylo rozhodnuto. Vyrážíme první  sobotu v září od Sokolovny v Černilově, v Dobrušce přibereme ty, kterým by se snad těch 40 km zdálo moc a odpoledne (nebo spíš k večeru) se všichni sejdeme na Sokolské chatě v Deštném.

  Pak už zbývalo doladit jen pár detailů, vyvěsit plakáty, poslat pozvánky a těšit se na sobotu 7. září.

  Na startu pochodu se nás po šesté hodině ranní sešlo čtrnáct. Rychle jsme vyplnili přihlášky, dostali do ruky mapky s trasou pochodu a mohlo se vyrazit. Bylo krásné podzimní ráno, vzduch byl příjemně svěží a tak první část cesty rychle ubíhala. Mezi Dolním a Horním Černilovem nás vítalo právě vycházející slunce a slibovalo nám krásné počasí. Šlo se opravdu moc pěkně, takže jsme zjistili, že jsme už po desáté hodině dopoledne kousek před Dobruškou. A protože bylo ještě dost času do oběda, kdy se k nám měla připojit druhá část účastníků, zastavili jsme se v Pulicích v nově opravené hospůdce, a na zahrádce v příjemném stínu lip jsme si dopřáli menší občerstvení ;-).

  Po krátkém obědě v Dobrušce odstartovala i druhá etapa pochodu a tak jsme mohli už v počtu 23 dospělých a 10 dětí vyrazit na cestu do hor. Nálada byla stále skvělá a tak jsme zvládli i trochu dobrodružnější cestu roklí a korytem vyschlého potoka „po modré“ z Dobrušky do Domašína. Tento zážitek nás ovšem trochu odradil od pokračování po turistických trasách, rádi jsme vzali na milost do té doby opovrhované asfaltky a dál jsme pokračovali po stále stoupajících silničkách. Cesta už tolik neubíhala - slunce svítilo a hřálo, jako kdyby tušilo, že má jednu z posledních možností letos ještě naplno ukázat, co dovede… Ale i přes odpolední horko jsme postupně procházeli kolem míst, jejichž názvy mnozí z nás do té doby znali jen z mapy.

  Domašín, Spáleniště, Kamenice...  Vesničku za vesničkou jsme postupně nechávali za sebou. A když jsme po úmorné cestě mezi poli z Kamenice dorazili do Rovného, byla naše únava na vrcholu. Jen šipka s nápisem „Prázova bouda 2,5km“ nám dodávala sil k dalšímu pochodu. Cesta na Prázovku se zdála být nekonečná a zřejmě proto zažil místní hospodský největší počet osob, objednávajících si Kofolu, během své dosavadní kariéry. Možná, že nad tím nechápavě kroutí hlavou dodnes ;-).

  Na Prázovce se už ale nikdo z nás nezdržoval moc dlouho, vždyť na Sokolskou chatu už to byl jen kousek a cíl pochodu byl tím pádem skoro na dohled. Poslední kilometry cesty nám utekly jako voda a když jsme sestupovali lesní cestou k chatě, vítala nás báječná vůně grilované kýty. Nenašel se nikdo, kdo by odolal posezení na terase před Sokolskou chatou - vždyť právě nastal ten správný čas na vzájemné vyprávění zážitků z cesty, počítání puchýřů na nohách, nebo jen slastné konstatování „máme tu šílenou cestu za sebou – dali jsme to!“

Večer, když už dorazili opravdu všichni účastníci, nastal čas vyhlašování výsledků:

  Trasu 40 kilometrů z Černilova do Deštného zdolalo 14 účastníků, trasu 17 kilometrů z Dobrušky do Deštného prošlo 9 dospělých a 10 dětí. Nikdo pochod nevzdal a všichni jsme (víceméně zdraví a nepoškození) dorazili do cíle.

  Nemladšími účastníky byli Bára Kašparová, Nikola Doubravová a Patrik Ježek (prošli trasu 17km). Nejstarší (moc se to označení nehodí – já vím) byla Věra Jelenová (trasa 40km). Jako první z účastníků byl na chatě Jirka Lukášek (trasa 40 km). A vítězi pochodu jsme se stali všichni – vždyť to byl báječně prožitý den!

  Ještě jednou Vám všem děkuji za účast a za Vaši skvělou společnost – až nás přestanou bolet nohy a zahojí se nám puchýře, určitě si řekneme, že to vlastně bylo fajn.  A za rok se zase sejdeme v šest ráno u Sokolovny, nebo v poledne v Dobrušce. Určitě nás bude i víc a zase se vydáme na návštěvu k Rampušákovi do Orlických hor.  Už zase těším :-).

 

Za TJ Sokol Černilov Radek Jelen.

 

Fotky z celé akce si můžete prohlédnout po kliknutí na následující odkazy:

Se Sokolem za Rampušákem 2013 (fotil Radek Jelen)

Se Sokolem za Rampušákem 2013 (fotila Helena Pešavová)

Se Sokolem za Rampušákem 2013 (fotila Martina Jelenová)

Se Sokolem za Rampušákem 2013 (fotila Míša Šlorová)

 

Pokud máte fotky z pochodu, o které se chcete podělit s ostatními, pošlete nám odkaz - rádi je sem přidáme ;-)

 


 

 

Trasa pochodu z Černilova do Dobrušky:

 

Trasa pochodu z Dobrušky do Deštného: